Jsem velmi rád, že jsem si tuto konzolku pořídil. Atari 2600 má portfolio, které ukazuje videohry v jejich prapůvodní čisté podobě. Jeho audio/video procesor TIA umí generovat 2 zvukové kanály, až 128 barev (PAL konzole o něco míň), a ve výsledku jsou hry barevně dostatečně variabilní. K tomu připočtěme těch pár HW sprajtíků a nějaký ten playfield a schopný progiš může začít tvořit. Vzhledem k velkým omezením, také na straně paměti RAM (pouhých 128 bajtů a to není překlep), je skutečně každá dokončená hratelná hra velkým mistrovským kouskem. A to samozřejmě připočítejte fakt, že grafika se generuje jen v rámci aktivní scanline a není uložena nikde ve videopaměti. Jak jsem předeslal, hry na VCS jsou skutečným základem hraní na konzolích. Systém ani nedovoluje programátorům odbočovat od tématu a vkládat do her přebytečnosti jako zrak matoucí pozadí a efekty či všemožné digitalizace apod. Hry na Atari 2600 jsou barevné ale přehledné a srozumitelné. Zkrátka poctivý chleba, špetka soli, ale bez oné pomazánky co může chuť i zkazit. Je důležité také zmínit, že na VCS vlastně co hra to jedinečný kernel pro generování samotného obrazu. Je to jakoby vlastně programátoři navrhovali různé obrazové techniky v závislosti na požadavcích té či oné hry. Neexistuje zde něco jako klasická videopaměť a obraz je nutno tvořit za chodu programu. Na 2600vce je skutečně třeba myslet v jeho strojovém kódu minimálně 3x a precizně dodržovat časování. Je zřejmé, že Basic/Pascal borečci si tu ani neškrtnou. Je pak radost hrát hru s pocitem, že na ní někdo vypotil hodiny nejen strojového času aby se to takhle hýbalo a vypadalo. Nutno podotknout, že většina 2600 her běhá (i díky TIA) naprosto plynule a bez trhání. Preciznost ovládání je tedy velmi vysoká (na „mikro“ pixel přesná).
K Juniorovi se také dodává od NESu obšlehnutý gamepad s dvěma tlačítky a stříbrným nápisem Atari. Musím ovšem konstatovat, že jeho kříž není moc dobře konstruován a ovladač je zbytečně malý což znamená krčení prstů. Hlavně vůle stisků směrového kříže je příliš malá a zdaleka se s ním tak dobře neovládá jako se Sega Mega Drivovským gamepadem, který koneckonců můžete do Atari v klidu připojit a taky to tak hodlám (jako velmi mnoho lidí) dělat. Vše bude fungovat až na to že musíte používat jen tlačítko B. START, A a C budou neaktivní. Onen Atari gamepad je jestli se nemýlím vlastně oficiálním evropským ovladačem u 7800 Pro Systému. Do digitálního padu lze také našroubovat malý klobouček což rozhodně doporučuji. Ovládání se pak přece jen zlepší, i když ta malá vůle bude prostě malá i tak. Také je mi záhadou jak jsou zapojená tlačítka 1 a 2, že fungují na 2600 obě dvě (jakoby jedno), přestože jsou na 7800vce vlastně 2 různá, ale 2600ka má jen jedno…
Věci, které bych Atari 2600 vytknul:
1. Potisk cartridgí. Proč jsou nálepky s textem a obrázky hlavou vzhůru a hlavně, proč jsou na zadní straně cartridgí... Podívejte se na Segu Mega Drive a jste doma.
2. Umístnění konektorů pro ovladače. Přirozené místo pro zapojení ovladače je vepředu na přední straně konzole. Proč má Atari konektory vzadu mezi napájením, TV šňůrou atd. a navíc se tím zkracuje už tak krátký kabel od ovladače… Podívejte se na Segu Mega Drive a jste doma.
3. Proč mají některé hry jako výchozí port č. 2 (vpravo). Koho baví přehazovat ovladač z jednoho portů do druhého… Sega again…
4. S Juniorem se dodává výlučně PALovská cartridge 32 In 1. Vězte ale, že hry se nedají nijak volit a jediný způsob jak je procházet je vypínat a zapínat konzoli do té doby, než na svoji oblíbenou hru narazíte. Neznám princip tohoto efektu, ale funguje to přesně jak popisuji. Při každém novém zapnutí najede vždy následující hra z cartridge. Zapnout, vypnout, zapnout, vypnout, zapnout... Skutečně inteligentní a šetrné vůči hardwaru konzole. Jistě, v době kdy již existuje Harmony Cart, není třeba se nad tímto vzrušovat.
Za vyzkoušení by určitě stála také modifikace video výstupu na kompozitní, protože přece jen onen anténní není nic extra. Je to sice relativně kvalitní modulace, ale ruchů je tam i tak dost. Uvidím do budoucna, spíš nechám PAL verzi bez poskvrnění s neporušenou plombou, a vlítnu na NTSC verzi, kterou bych si nechal profesionálně upravit u Longhorn Engineera. Ono totiž řada her je optimalizována spíše na NTSC, což ve světě konzolí není nic neobvyklého a týká se to vlastně všech globálních systémů pro klasické CRT TV. Na tomto místě je nutné podotknout, že NTSC a PAL Atari 2600 mají různé barevné palety. Také je nutné podotknout, což už sem trochu naznačil výše, že normu obrazu (počet scanlines a frekvenci) určují samotné hry, nikoliv hardware konzole. Prakticky to znamená, že na PAL konzolce pustíte NTSC hru, ale bude mít PAL barvy, tedy jiné barvy, než na NTSC konzoli a naopak. Další otázkou je, zdali evropská TV zbaští NTSC anténní signál. No nejsem odborník na toto téma, každopádně v rámci oné 32 In 1 cartridge jsou některé hry podle mě v NTSC verzi a běží normálně až na to že třebas Stampede i Tennis od Activision mají modrou trávu (ano, jiná barevná paleta PAL konzole). Snímkování jsem zatím nestudoval, jestli je to pomalejší. Jo, také je nutné podotknout, že TIA byl vzhledem k době kdy vznikl, navržen přímo pro anténní signál, více jak S-Video z něj po úpravě zatím nikdo nedostal. Zapomeňte tedy na ultimátní kvalitu RGB. TIA RGB negeneruje ani žádné jiné 3 složkové video. Samozřejmě že velmi komplexní úpravou s přímým zásahem do video cesty by se i RGB dalo nějak ulovit, ale tímto se pravděpodobně nikdo zabývat nebude. Bylo by to příliš náročné.
Takže teď už jen zakoupit Harmony Cart, naládovat ji oblíbenými hrami a jdou se lámat rekordy.
